velkolepý, poněk. zast. velikolepý příd. 1. poskytující nádhernou podívanou, neobyčejně krásný; nádherný 2, překrásný, skvělý 2: v. palác; v-á příroda; v-á slavnost; velikolepý pohled (Jir.) úchvatný 2. mající vynikající vlastnosti, neobyčejně dokonalý; výborný, znamenitý, vynikající: v-é dílo; v-é plány, zprávy skvělé; expr. slavné manželky velkolepých mužů (Mah.); → přísl. -lepě: v. malebný; závodník jede závod velkolepě (Fuč.); → podst. -lepost, -i ž.: dát zařídit palác s v-í (Svět.) nádherou; v. umění; — *velkolepí (Klicp.), *veliko- (Jg. aj.), -í s. velkolepost