velmož, -e m. (1. mn. -ové, -i) 1. hist. člen vysoké šlechty, zvl. ruské a uherské; magnát 1; (v období třídní společnosti) příslušník nadřazené vrstvy: feudální v-i; panství uherského v-e; jihočeský v. Petr z Rožmberka (L. Steh.); – vykopávky z hrobu v-e z 9. stol.; expr. v. mezi hudebníky (K. Čap.) vynikající hudebník 2. kniž. vlivný jedinec (nejč. v kapit. společnosti), zprav. velký boháč; magnát 2: průmyslový, finanční, bankéřský, uhelný v.; agrární v. velkostatkář; velmožský příd. řidč.: v. palác (Šus.) velmože; v-é gesto (Lid. nov.) velmoži vlastní; *velmožstvo, -a s. velmoži (jako celek) (Šus.)