venkovan (1. mn. -é) (†venkovák, 6. mn. -cích, Tyl), -a m. (venkovanka, -y ž.) obyvatel venkova, člověk vyrostlý na venkově: opálení v-é; v-é přicházející na nákup do města; – zůstat v-em i po několikaletém pobytu v městě; → expr. zdrob. venkovánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích): nanicovatý v. (Lid. nov.)