ventil [-tyl], -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. tech. potrubní uzávěr na kapaliny n. plyny s průtočným otvorem, vznikajícím oddálením kuželky od sedla: redukční, regulační, odvzdušňovací, pojistný, škrticí v.; vdechový, výdechový v. (dýchacího přístroje); hud. záklopka; přen. expr. uvolnit v. hněvu (H. Dvoř.) napětí 2. tech. rozvodné ústrojí pístového stroje (hl. spalovacích motorů): sací, výtlačný, výfukový v.; → zdrob. k 1 ventilek, -lku m. (6. mn. -lcích): tech. v. duše (kola, motocyklu, auta); příd. ventilkový: tech. v-a hadice (u kola); — ventilový příd. 1. k ventil: tech. v-á kuželka; v. rozvod; v-é sedlo; hud. v. nástroj; – tech. v. motor; v-á pružina, komora 2. elektr. usměrňovací: v. účinek