vpředu, řidč. vepředu (Mah.) přísl. a předl. I. (též *vpředku Zápot.) přísl. na předním místě; napřed 1 (op. vzadu): stát v.; v. před domem je zahrádka; sukně v. skládaná; zásady v. uvedené shora, dříve; být v., přen. vést, mít předstih; být pokrokový II. předl. s 2. p. poněk. kniž. označuje polohu na předním místě; před I 1: (krávy) šly v. stáda (Něm.); přen. (být) v. lidstva (Heyd.)