verpánek II, -nku m. (6. mn. -ncích) (z něm.) 1. třínohá stolička s kulatým sedadlem pro obuvníka; řidč. stoleček na obuvnické nářadí: švec sedí na v-u; – sedl si k v-u a příštipkoval (Merh.); přen. vrátit se k v-u k ševcovině 2. řidč. stolička podobná ševcovské stoličce: sednout si na v. a dojit krávy (K. Čap.)