Vesna, -y ž. (v slovanské mytol.) bohyně jara: radostným hlaholem vítali (předkové) Vesnu (Jir.); — vesna, -y ž. (2. mn. -sen) (z rus.) (nář. vesno, -a s., Mart.) 1. bás. jaro 1: přechod ze zimy do vesny (Herrm.); v. jurodivá (Neum.); severní svah nezdál se ještě věděti o přicházející vesně (Nový); přen. v. (čast. jaro) národů (Lid. nov.) (o r. 1848); zř. mít dávno vesnu za sebou (Vrchl.) mládí *2. bás. rok 1, léto 2: ruka dětská, v třinácté as vesně (Krásn.)