vesnický (†vesní Klicp., Hol., *vesnicový OSN Dod) příd. k vesnice; náležející vesnici, týkající se vesnice; na vesnici žijící, působící; z vesnice pocházející, na vesnici obvyklý (op. městský): v-á škola; v-é povozy (Jir.); v-á mládež; v. lid; v. učitel; v. boháč kulak; v. život; šaty v-ého střihu (Jir.); liter. v. román, v-á povídka jejichž děj se odehrává na venkově; — zpodst. vesničtí, -ckých m. mn. řidč. vesničané: část v-ckých chystala se ze vsi (Jir.); → přísl. vesnicky: v. oděný; domek v. klidný (Ben.); → podst. *vesnickost, -i ž. (Lid. nov.)