vespolek, řidč. vespol přísl. poněk. zast. 1. v zájemně, navzájem: pomáhat si v.; hádat se v. společně; měli se v. rádi; odcizili jsme se v.; dobré mysli byli vespol všickni (Vrchl.); dobrou noc v-k (Preis.) všem 2. řidč. dohromady 1, 3: co jiného řecký národ v-k spojilo? (Jir.) k sobě; jazyk, jenž nás vespol váže (Klášt.); vytrpělas víc než tisíce a tisíce v-k (Svět.)