vespolný (*vspolný Krásn.) příd. poněk. zast. vzájemný, společný 1, 2: v-á láska, náklonnost; v-á zábava; v. nepřítel (Ner.); jaz. v-é podstatné jméno nevyjadřující rozdíl přirozeného rodu (např. sirotek); → přísl. vespolně: v. se sblížit navzájem; v. pásávali a rostli (Něm.) spolu; → podst. vespolnost, -i ž.: v. rodu a jazyka (F. Kvap.)