vetříti dok. (1. j. -třu, kniž. -tru, 3. mn. -třou, kniž. -trou, rozk. -tři, min. -třel, trp. -třen, přech. min. -třev) (co do čeho) třením vpravit: v. krém do kůže; v. barvu do rýh; — vetříti se (zř. a zast. vtříti se M. Krat., Jg.) dok. (kam) smělostí, drzostí n. předstíráním něčeho, lichocením nezvaně se dostat, vniknout: zloděj se vetřel do domu; nepřítel se vetřel do strany; pes se vetřel k ohništi; v. se do něčí důvěry; zast. v. se v dům (Wint.) nepozorovaně do něho vniknout; v. se v přízeň páně vladařovu (Třeb.); přen. lež se ke mně vetřela (Svět.)