vetchý příd. (2. st. vetšejší) 1. stářím opotřebovaný, nepevný; řidč. slabý vůbec: v-á látka; v-é šaty; v-á šindelová stříška; v-é dřevo ohrady; v-é zdraví (Jir.) chatrné; v. krok (Sova); – řidč. v-á pavučina (Vrchl.) 2. tělesně sešlý, zesláblý (zejm. věkem, nemocí): v., vrásčitý stařec; nemocný a v. člověk †3. starý 7, starodávný: píseň v-á (Hál.); v-é formy jazyka (Šaf.); → podst. vetchost, -i ž.: v. šatu; – v. stařeny; – zast. v. slov (Šaf.)