veterán, -a m. (z lat.) 1. řidč. poněk. zast. vojenský vysloužilec; (u nás za Rak.-Uh.) člen spolku vojenských vysloužilců: v. ze světové války; v. z dob napoleonských (Ner.); spolek v-ů; oddíly v-ů a hasičů v průvodě 2. (též řidč. veteránka, -y ž.) expr. starý zasloužilý pracovník, příslušník něj. celku ap.: v. práce (Maj.); v. strany; v. českého písemnictví (Ner.); žert. nejstarší v-i třídy (Baar) nejstarší žáci; přen. srnec v. (Vrba) přestárlý; — veteránský příd.: v. spolek; v-á kapela