vidle, -e ž. 1. zprav. pomn. vidle, -í ruční nářadí opatřené na konci dvěma n. více dlouhými hroty k podávání, napichování (zprav. píce ap.): nabírat píci, obilí, hnůj na v.; čtyřhroté v.; ozbrojit se kosami, v-mi (Třeb.); satan s vidlí po levici (Vrchl.); ♦ ob. expr. křičí, jako by ho na v. bral velmi silně 2. řidč. co tvarem vidle připomíná; vidlice 2: jedovatá v. (ocasu) (Vrchl.); v. rohů (Vrchl.)