vidomý příd. 1. schopný vidět; vidoucí (op. slepý 1, nevidomý): po operaci byla v-á; slepec vedený člověkem v-m; v-é oko †2. viditelný: daleko v-é znamení Sobotky (zámek Humprecht) (Čech); – v-é známky bývalé nejednoty (Pal.) patrné, zřejmé; → přísl. k 2 †vidomě: postavení krále Matyáše horšilo se v těch dobách v. na vše strany (Pal.); — v. též nevidomý