vikář, -e (†vikarius [-ká-], -ia, Jir. aj.) m. (z lat.) 1. hist. zástupce císaře n. krále v úřadě: jmenovat, dosadit v-e; říšský v.; círk. (u katol.) zástupce někt. církevního hodnostáře, zejm. biskupa: generální, kapitulní, apoštolský v.; (u evang.) duchovní, kt. pomáhá faráři 2. círk. představený vikariátu; — vikářský (†vikárský Wint.) příd.: v-é vizitace