vikýř, -e m. (z něm. zákl.) 1. krytý střešní výstupek, zprav. opatřený otvorem (oknem), k osvětlování, větrání, dopravě píce ap.: prejzová střecha s v-em; v. seníku; dívat se z v-e; z v-ů vlály prapory 2. zř. zast. arkýř (stav.) (Ner.); → expr. zdrob. vikýřek, -řku m. (6. mn. -řcích); ulička s v-y a lomenicemi (R. Svob.); — vikýřový příd.: v-é okno; v-á světnička (Čech) podstřešní