viklati ned. (čím; co; řidč. na čem) pohybovat něčím sem a tam, zprav. aby se to uvolnilo, pozbylo pevného držení: v. kamenem, kůly; viklají na něm (stromu) hoši (Hál.); zř. stařík viklal hlavičkou (Šrám.) kýval, stále pohyboval; přen. věda viklá vírou oslabuje, rozkolísává ji; v. něčí předsevzetí, důvěru, odvahu zbavovat pevnosti, jistoty, zviklávat; — viklati se ned. 1. pohybovat se sem a tam následkem uvolnění, nepevnosti: hřeb se viklá; schody, mříže se viklají; zuby se mu viklají; přen. expr. s mlynářem se to jaksi viklá (Šlej.) daří se mu čím dál tím hůř (finančně); důvěra se začíná v. ztrácet pevnost, jistotu; v. se v přesvědčení kolísat; moc okupantů se viklala (Zápot.) 2. řidč. expr. klátivě, kymácivě chodit, jet: forman se viklal vedle vozu (Kosm.) klátil se; povozy naplněné řepou se viklaly (Konr.) ○ předp. na-, o-, o- se, po-, roz-, roz- se, vy-, vy- se, z-, z- se, za-