viniti ned. (3. mn. -í) obviňovat 1. (koho, 4. p., z čeho, *zač) označovat jakožto viníka, pachatele něčeho: v. někoho z krádeže, z vraždy, ze lži, ze zrady; v. druhého za vlastní slepotu (Ben.) 2. řidč. (koho, 4. p., z čeho, že..., †čím) přisuzovat někomu něj. špatnou vlastnost, mít někomu něco za zlé: v. někoho z liknavosti; v. v duchu faráře i kaplana, že jsou málo horlivi (Jir.); pokrytstvím ho viní (Bozd.) ○ předp. ob-, od-, pro-, pro- se (zpro- se), za-; nás. vinívati (o) bez předp.