vjížděti ned. (3. mn. -ějí) ned. k vjeti: v. do brány, vraty do dvora, po mostě do hradu zajíždět; vojáci na koních vjížděli do lesa; vozy vjíždějí na silnici; vlak vjížděl do nádraží; ♦ v. do starých, vyježděných, vyjetých kolejí; – v. do čistých modráků (R. právo); jeho ruka vjížděla mezi kufr a stěnu (Herrm.); v. rukama do kapes; vjížděl si chvílemi rukou do vlasů; přen. vjížděli si často do vlasů prali se, hádali se; – řidč. expr. divá prudkost začala mu v. do hlavy (Rais); do noh vjíždí ta muzika (Baar); → nás. vjíždívati