vjem, řidč. poněk. zast. vněm, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. výsledek vnímání: komplex bezprostředních vjemů; silné vněmy (Šal.); psych. vjem smyslový odraz skutečnosti v době, po kt. trvá vnější popud: zrakový, sluchový, čichový, tepelný v. 2. vnímání 1, percepce (psych.); umožnit plný vjem hudebního díla (Očadlík); vjem dvojnásobného zablýsknutí (Vanč.); vjem krásna (Mirko Novák)