vjeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, podst. -jetí) 1. (kam) jízdou, jetím se dostat, vniknout (do něj. prostoru): v. do města, do úzké uličky, do domu; v. na hlavní silnici; v. s autem do garáže zajet; cyklisté vjeli do cíle, na stadión; vlak vjel do nádraží; loď vjela do přístavu; vjel mu do cesty; auto vjelo na chodník; strážníci na koních vjeli do zástupu; ♦ v. do starých, vyježděných, vyjetých kolejí začít žít, pracovat navyklým způsobem 2. expr. (do čeho) prudkým, náhlým pohybem vniknout; zajet: v. rukou do kapsy; v. (nohama) do kalhot; nůž se smekl a vjel do ruky; hůl vjela do měkké půdy; pes vjel do nory rychle vběhl, vklouzl; najednou vjel blesk do stromu (Šmil.); rychlík vjel do nákladního vlaku najel, narazil na něj; vjel si rukou do vlasů (v rozčilení ap.); přen. vjeli si do vlasů začali se prát, hádat 3. expr. (do koho) (o něj. prudkém hnutí ap.) náhle, prudce, živelně se u někoho projevit, někoho zcela zachvátit: vjel do nich nový duch, nový život; při volbách vjela jim do žil furiantská krev slovácká (Herb.); vjela do něho bujnost, horlivost, nepokoj začal být bujný, horlivý, nepokojný; vjel do něho vztek rozvzteklil se; leknutí mu vjelo do nohou nemohl se ani hnout z místa; hudba jim vjela do nohou začali jít v jejím rytmu; ♦ co to do tebe vjelo? proč děláš tak neobvyklé, neuvážené věci, proč jsi tak vzteklý, co tě to napadlo, posedlo; vjel do ní čert začala se vztekat, dovádět, pokoušet ap.; — ned. vjížděti