vkročiti dok. (3. mn. -í) 1. poněk. kniž. (kam) vstoupit, vejít: v. do dveří, do světnice; už nikdy tam nevkročím, ani nohou tam nevkročím nikdy tam nepůjdu; v. na prkna (jeviště), přen. začít vystupovat (na jevišti); v. (čast. vstoupit) někomu do cesty, přen. seznámit se a nějak zasáhnout do jeho života; řidč. v. někomu přes cestu, přen. překážet v něčem 2. kniž. (kam) vstoupit: v. na cestu budování socialismu (Gottw.); v. na cestu pravosti (Vanč.); v. někomu v ústrety (Bozd.), vstříc (Vrchl.) pokročit †3. (do čeho, več) zakročit, zasáhnout: vkročil také do záležitostí českých (Pal.); hned v to vkročil (Wint.)