vláha, -y ž. (6. j. vláhou, 2. mn. vláh atd.) k životu potřebná voda, vlhkost obsažená v půdě, popř. ve vzduchu: jižní záhon má málo vláhy; v polích je vláhy dost; zadržet vláhu v půdě; chřadne jako květinka bez vláhy; (země) žízní po vláze (Tyl) po dešti; nebeská v. (Herrm.) déšť; květiny v oknech osvěženy vláhou i slunečnem (Rais); přen. s bolestí, která mu hnala vláhu do očí (Zey.) slzy; čutora naplněna mu libou vláhou (Jir.) kořalkou; v. vinní (Ner.) víno; → expr. zdrob. vlažička, -y ž.: nebeská v. (K. Čap.) déšť; v. v očích (Šrám.) slzy