vlákno, -a s. (6. j. -u, -ě, 2. mn. -ken) (*vlákna, -y ž., Ner.) 1. dlouze protáhlý nitkovitý útvar organického n. neorganického původu sloužící zprav. k výrobě příze, papíru ap.: vlákna lnu; rostlinná vlákna; paruka zhotovená ze zlatých předných vláken (Glaz.); příst tenké v.; přen. v. stříbrné ve vlasech (Mach.) šedivý vlas; tenounké v. možnosti (K. Čap.); v. hovoru (Herrm.); ♦ poněk. zast. ani vlákna si nenechám (Rais) nic; tak (ji) zostudila, že na ní nezůstalo poctivého vlákna (čast. poctivé nitky) (Prav.) důkladně ji pomluvila; text. přírodní, lněné, konopné, bavlněné, vlněné, hedvábné, jutové v.; chemické, syntetické, acetátové, polyamidové (nylonové) v.; skleněné v.; nekonečné v.; spřádatelné v.; pap. celulózové v.; fyz. proudové v.; elektr. žhavicí v. elektronky, žárovky 2. něco dlouze protáhlého a tenkého vůbec: v. pavučiny; stříbřitá vlákna babího léta (Jir.); dřevo s dlouhým, rovným vláknem; anat. podlouhlý, nitkovitý útvar: v. nervové, svalové; bot. dlouze protáhlý útvar nepatrného průřezu tvořený jednou řadou n. svazkem buněk: lýkové v.; sklerenchymatické v.; výtrusorodá vlákna; → zdrob. vlákénko, vlákýnko, poněk. zast. vlákenko (Svob. aj.), řidč. vlakénko (Ner., Čech aj.), -a s. (6. mn. -ách)