vláti ned. (3. j. vlaje, vlá, rozk. vlaj, min. vlál, podst. vlání) 1. lehce se vznášet po větru; povívat 2: prapory vlají nad zástupem; klobouk s vlajícím pérem; vlající hřívy pádících koní poletující; přen. klid vlál nad údolím (Rais); vůně opojná z tisíce růží vlá (Vrchl.) vane 2; kol stráně větérek vlaje (Hál.) vane 1 2. řidč. (čím) mávat 1, povívat 3: diváci vláli šátky a čepicemi (Svět.); větýrek bílým šatem vlaje (Mácha) 3. (též vláti se) řidč. poněk. zast. vlnit se 1: vlající obilí (Ant. Šrám.); zast. tam, kde lípy stín se vlaje (Mácha) ○ předp. o-, obe-, od-, pro-, pře-, při-, roz(e)-, roz(e)- se, za-; → nás. vlávati ○ předp. po-, roz(e)-, roz(e)- se