vléci (j. 1. vleku, vleču, 2. vlečeš, 3. mn. vlekou, vlečou, rozk. vlec, vleč, bud. povleku, povleču, budu vléci, min. vlekl, trp. vlečen; inf. hovor. vléct, ob. vlíct, vlect), poněk. zast. vléknouti (*vleknouti), ob. vlíknout (min. vlékl, ob. vlíkl, trp. vlečen, ob. vlíknut) ned. 1. (co, koho kam, odkud) zvolna, zprav. s námahou za sebou (zprav. po zemi) táhnout; vláčet 1, táhnout 3: v. sáňky do kopce; v. za sebou, z lesa otep chrastí; (bude Perun) vlečen po ulicích na koňském ocase (Havl.) smýkán; má sukně tak dlouhé, že je vleče po zemi; únavou sotva nohy vleče sotva jde; parník vlekoucí nákladní čluny táhnoucí (ve význ. 4); krávy jen ztěžka vlíkly vozy (Nov.); přen. vleku život svůj tak bídný (Zey.) 2. (koho, 4. p., kam, odkud) s námahou n. mocí, násilím vést; táhnout 2: byla tak slabá, že ji spíše vlekl, než vedl; v. opilého z hospody; vleče mě na každou rozhlednu (expr.) nutí jít, vláčí (ve význ. 2); katané vlekli ji na hranici (Něm.); v. lidi do zajetí, do otroctví odvlékat; přen. nechat se v. (vášní) (Vrba) 3. expr. (co, řidč. koho) s námahou nést (něco, někoho těžkého); vláčet 3, táhnout 5: v. těžký kufr; v. na sobě těžký kabát; v. dítě v náručí; nohy ho sotva vlekly; přen. vzíti svůj kříž a trpělivě jej v. životem (Vrba) 4. expr. (co) (časově nad míru) prodlužovat, protahovat 2, táhnout 13: v. jednání, spor; — vléci se, poněk. zast. vléknouti se (*vleknouti se), ob. vlíknout se ned. 1. (o věci) být smýkavě tažen (zprav. po zemi); vláčet se 1: čabraky splývaly až na zem a vlekly se prachem (Zey.) sunuly se, smýkaly se 2. expr. zvolna (často s námahou) se pohybovat, velmi pomalu jít, jet; vláčet se 2, táhnout se 3: zraněný se vlekl k cestě; blátem se vlekly povozy (Jir.); znuděné dítě se vleklo za dospělými loudalo se; přen. mlhy vlekly se po horách (Svět.) 3. expr. (s čím, řidč. s kým) s námahou nést (něco, někoho těžkého); vláčet se 3, táhnout se 8, pachtit se 1, plahočit se 2, trmácet se: v. se s dvěma taškami, s nákladem; v. se s dítětem 4. (o čase n. o něčem v čase probíhajícím) zvolna, zdlouhavě ubíhat, dlouho trvat; táhnout se 5, protahovat se: čas se vlekl pomalu míjel; schůze, jednání se vleče; krize se vlekla dva roky; ♦ co se vleče, neuteče (pořek.) i to, co dlouho trvá, co se odkládá, jednou skončí, vyřídí se ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, od-, od- se, po-, pod-, pro-, pro- se, pře-, pře- se, při-, při- se, roz-, roz- se, s- (vys-), s- se (vys- se), u-, ve-, vy- se, za-