vlézti dok. (1. j. -lezu, rozk. -lez, min. -lezl) (kam) 1. lezením (ve význ. 1) se dostat: v. oknem do světnice; v. po čtyřech pod vůz; had vlezl pod kámen; v. na strom, na skříň vylézt; vlez mně na záda, přen. ob. dej mi pokoj (při odmítání); ♦ ob. vlez mně někam (K. Čap.); zhrub. vlezte (mi) na hrb (H. Dvoř.) (při odmítání); v. (někomu) do zadnice (Vanč.) devótně se vlichotit 2. též zř. vlézti se ob. dostat se 1, vejít se: nemohl v. do bot, do kabátu; ta skříň nevleze do dveří; ♦ ani co by za nehet vlezlo vůbec, zcela nic; nadejte mu, co se do něho vleze (Kosm.) hodně 3. ob. chůzí, řidč. též jinak se dostat (někdy pomalu, namáhavě); ob. expr. vejít 1, vstoupit (zprav. směle, nevhodně, neoprávněně n. náhodou): ob. v. za stůl, do kouta; v. po kolena do vody; v. do vany, do postele; v. z neopatrnosti do louže; v. do pasti (zprav. přen.); měli strach, aby do něčeho nevlezli, přen. aby se do něčeho nezapletli; – ob. expr. v. do každého krámu; kam jsem mohl, tam jsem vlezl; vlezl mi až do kuchyně vnikl; máme strach, aby nám sem nevlezli zloději; dobytek vlezl do jetele; kočka mu vlezla do cesty, bude mít smůlu; vlezl mi do stolu, do skříně neoprávněně je otevřel a probíral se v nich; ♦ březen, za kamna vlezem (pořek.) v březnu bývá ještě zima; v. někomu do cesty náhodou se připlést; v. někomu do rány, pod ruku dostat se náhodou do něčí blízkosti (zprav. pro sebe nevhod, ale jemu vítaně); v. někomu do zelí přebrat mu někoho (zprav. dívku), něco; přijdu, jestli mi do toho nic nevleze něco náhodného mi to nepřekazí 4. (o věci) dostat se někam, octnout se někde (nevhod); vniknout 1, proniknout 1: sníh mu vlezl za krk; vlasy mu vlezly do očí; přen. expr. (o tělesných pocitech, stavech ap.) projevit se (nepříjemně), zasáhnout někoho, něco: mráz mu vlezl za nehty; zima mu vlezla do nohou; ♦ co to do něho vlezlo, co mu to vlezlo do hlavy co ho to napadlo, jaká myšlenka ho posedla; víno mu vlezlo do hlavy omámilo ho, opojilo ho; — ned. vlézati, vlízat