vlčí příd. 1. vlkům vlastní, z vlka pocházející, vlků se nějak týkající: v. kůže; v. doupě; v. stopa; v. smečka; v. pes (Něm., Jir.) vlčák; kdo by to věřil, že by se beránek v roucho v. oblékal (Krásn.); v. jáma past na vlky; voj. v. jáma hluboká jáma s ostrými kolíky, druh zátarasu 2. připomínající něčím vlka a jeho vlastnosti (divokost, dravost ap.): v. mládí (Šrám.) nespoutané; pocítil v. hlad (Olb.) jako vlk, velký; v. pohledy (H. Dvoř.) zlé; v. rvačka beze zbraně (Řez.) bezohledná; v. rysy lidí (Nový) dravé, drsné; v. zákon kapitalismu (Gottw.) bezohledného boje o život; v. zub lidové označení špičáku, zejm. u hřebce; ♦ mít v. mlhu nevidět dobře; mysl. v. výsada vlčník; tech. v. zuby (na pile) s dvěma druhy zářezů nestejného tvaru a velikosti, pravidelně se střídajícími 3. v názvech rostlin: v. mák druh máku s červenými květy, mák vlčí (bot.); – v. bob bylina s bohatě listnatou lodyhou ukončenou hroznem barevných květů; bot. rod Lupinus: v. bob vytrvalý; v. bob žlutý lupina II 1 (zeměd.); – v. mor druh oměje se žlutými květy, oměj vlčí mor (bot.)