vlahý příd. 1. mírně, vlhce teplý; vlažný 1: v. déšť; v-é letní večery; v. větřík; v. vzduch; přen. v-á mazlivost (Bass) něžná; v. hlas (Jah.) srdečný, dojatý 2. řidč. plný vláhy; vlhký, zavlhlý: oči v-é slzami; mezi lesy a rybníky je půda v-á (Hol.) †3. nedost horlivý (ve význ. 1), vlažný 3: být v. ve víře (Svět.) lhostejný; — zpodst. vlaho, -a s. kniž. vlahost: z polí již dýchalo v. (Rais); mít v očích v. (Rais) slzy; ucítil v. i vůni jejího těla (Čap.-Ch.); → přísl. k 1, 2 vlaze: slunce něžně a v. hřálo (John); – řidč. oči se v. lesknou; (Bran.); k 1 vlaho: venku bylo větrno, ale v. (Rais); → podst. k 1, 3 vlahost, -i ž.: v. večerů (K. Čap.); – zast. zdánlivá (její) k němu v. (Svět.) vlažnost, lhostejnost