vlast, -i ž. 1. země, k níž má člověk citový vztah proto, že se v ní narodil, v ní žil n. žije; rodná země (op. cizina): láska k vlasti; pracovat pro v.; bojovat za v.; Karel IV., Otec vlasti; budování socialistické vlasti; Rusko se stalo jeho druhou vlastí domovinou; zámořští krajané vzpomínají na starou v.; Má v. cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany; V. cyklus obrazů Mikoláše Alše s náměty z českého bájesloví; k budování a obraně vlasti buď připraven (slavnostní pionýrský pozdrav); paže tuž, vlasti služ! (sokolské heslo) 2. řidč. rodný kraj, rodná obec, domov vůbec: pohrozil, že ji (Habrůvku) opustí a půjde sobě hledat jinou v. (Mrš.); zatracenců v. (Vrchl.) peklo 3. poněk. zast. a kniž. (zprav. mn. vlasti) země, krajina 1, kraj 3: odešel arcibiskup z vlasti moravské (Vanč.); vlasti slovanské (Šaf.); o hradě tom šly po všech vlastech pověsti až báječné (Třeb.); cizák se roztáhl po českých vlastech (Gottw.) 4. místo, odkud něco pochází, kde se něco hromadně vyskytuje: Afrika je vlastí lvů; Švýcary jsou vlastí sýrů; v. vítězného proletariátu (o Sovětském svazu); z vlasti inkvisice, ze Španěl (Ner.)