vlastenecký příd. 1. k vlastenec; prodchnutý vlastenectvím; svědčící o vlastenectví; patriotický (poněk. kniž.): v-á mládež; v-čtí učitelé a kněží; v-é básně; v-á hesla; C. k. v-é divadlo české; – v-é nadšení; v. cit; v-á práce pro vlast; v. čin; hist. Velká v-á válka; polit. V-á fronta (v Bulharsku) obdoba naší Národní fronty navazující na organizaci protifašistických sil v období národně osvobozeneckého boje 2. řidč. poněk. zast. vztahující se k vlasti (ve význ. 1): znát se k jazyku v-ému (Rais) národnímu; v-á upomínka (Ner.) na vlast; v-é dějiny (Baar) vlasti; → přísl. k 1 vlastenecky: v. smýšlet, cítit; v. uvědomělí lidé (Jir.); → podst. *vlasteneckost, -i ž. vlastenectví 1: honosit se velkou v-í (Z. Nej.)