vlastizrada, poněk. zast. vlastizráda (Ner., Mach. aj.), -y ž. 1. zločin proti vlasti, národu, státu; velezrada: být odsouzen pro v-u; práv. trestný čin rozvracení státu, teroru, záškodnictví, sabotáže spáchaný ve spojení s cizí mocí n. s cizím činitelem 2. řidč. čin, jednání, kt. se příčí vlasteneckému cítění, kt. je posuzováno jako protivlastenecké: vinil prof. Gebauera z v-y, protože napsal o Rukopisech článek s některými pochybnostmi (Herb.); vlastizrádný příd. vztahující se k zločinu vlastizrady; velezrádný: v-é myšlenky; v-á aféra, v. styk s nepřítelem; v. proces s vlastizrádci; → přísl. vlastizrádně: jednat v.; vlastizrádce, -e m. (5. j. -ce) (vlastizrádkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo se dopouští vlastizrady; velezrádce: v-i bojující proti vlastnímu lidu; *vlastizrádcovský příd.: ubohý v. osud (emigrantů) (R. právo); *vlastizrádcovství, -í s. činnost vlastizrádce (R. právo)