vlastní (†vlastný Něm. aj.) příd. 1. často ve spoj. se zájm. přivl. jsoucí majetkem, vlastnictvím někoho určitého; někomu, něčemu určitému výhradně patřící, náležející vůbec; výhradně s někým určitým souvisící, od někoho pocházející, jeho se týkající vůbec; svůj 1 (op. cizí 1): chce bydlet ve v-m domku, ne v činžáku jako nájemník; sedlačit na v-m (Baar); – nebydlí už u rodičů, má svůj v. byt; žáci mají mít v. ručník a mýdlo každý svůj, jen pro sebe; každý člen rodiny má v. spořitelní knížku; žena není odkázána na manžela, má (svůj) v. příjem; přinést jídlo z v-ch zásob; podnikat něco na v. náklad, ve v. režii; každá bytová jednotka má své v. příslušenství; nemocnice má v. elektrárnu; nechat dusit maso ve v. šťávě bez podlévání; přen. expr. nechat někoho dusit, vařit ve v. šťávě nechat ho bez pomoci, v tísni; – dal jsem mu to do v-ch rukou přímo jemu; dopis psaný v. rukou; stvrdit něco (svým) v-m podpisem; slyšet (svůj) v. hlas; nebylo v tom hluku slyšet v-ho slova; pohybovat se v. silou; odměnit někoho podle v-ho uvážení; přehlížet výsledky v. práce; přijít k úrazu v. vinou; v. obžaloba sebeobžaloba; každý musí žít svým v-m životem; vstup na v. nebezpečí; ♦ každý ať zametá před (svým) v-m prahem; pocítit něco na (své) v. kůži; nasazovat v. kůži za něco; jednat na svou, na v. pěst; jít v. cestou nezávisle na někom; stát se svou v. paní (svým v-m pánem); postavit se na v. nohy; stát na v-ch nohou; vidět něco na (své) v. oči, slyšet něco na (své) v. uši sám; nevěřit v-m očím sám sobě; velmi se divit; ob. v. chvála smrdí (přísloví) je nevhodné chválit sám sebe; pošt. dodání do v-ch rukou jen adresátovi osobně; ekon. v. oběžné prostředky patřící podniku, svěřené mu do správy; práv., peněž. v. směnka kterou je výstavce zavázán zaplatit sám 2. často ve spoj. se zájm. přivl. patřící k někomu pro něj. jiný vztah, zejm. citový ap.; svůj 2 (op. cizí 1): neřekl to ani (své) v. ženě, v-mu otci, synovi; nevěděl o tom nikdo, ani (její) v. rodina; neštítil se bojovat proti v-mu lidu; přijmout cizí dítě za v. adoptovat je; voj. v. jednotky (op. nepřátelské 1) 3. jsoucí v těsném pokrevním příbuzenství; pokrevní 1 (op. nevlastní 1): v. matka, syn, bratr; přen. v. krev dítě; pokrevní příbuzenstvo vůbec 4. přímo někým vytvořený, vykonaný, obyč. vlastnoručně: výklad provázel v-mi diagramy; podat v. návrh; překonat v. rekord; v. životopis autobiografie; v. podobizna (malíře) autoportrét; sport. v. branka zaviněná neúmyslně hráčem bránícího mužstva; ekon. v. náklady vzniklé v podniku samém 5. tvořící podstatu někoho, něčeho, patřící k někomu, něčemu samému: v. operace trvala krátce; prošli do v-ho hradu; v. příčina nebyla známa skutečná, pravá, opravdová; v. cíl revoluce (Z. Nej.); komuna nebyla již státem ve v-m smyslu (Lenin); nejvlastnější zájem národa; kultura se má stát nejvlastnější potřebou všech; v tom je nejvlastnější smysl kritiky; to je jeho nejvlastnější obor; sobectví v. lidské povaze; řekl to s úsměvem sobě v-m; Jaroslav Vrchlický, v-m jménem Emil Frída; jaz. v. význam (slov) (op. přenesený); v. jméno odlišující urč. jedince (osobu, zvíře) n. jednotlivinu (osadu, horu, řeku, instituci) od ostatních téhož druhu (op. obecné): v. jména osobní, obyvatelská, zeměpisná; v. název spojení slov obecných sloužící jako pojmenování jedinečné věci; v. předložky kt. se vyskytují jen s významem předložek, původní (op. nevlastní 2); v. reflexívum kt. vyjadřuje slovesný děj zasahující podmět činnosti, jež vychází z něho samého (např. mýt se, přát si); geom., fyz. (v optice) v. stín neosvětlená část povrchu osvětleného tělesa (na rozdíl od stínu vrženého): mez v-ho stínu; elektr. v. spotřeba elektřiny; v. vodivost; → přísl. vlastně v. t.; → podst. vlastnost v. t.