vlastnost, -i ž. 1. co je někomu, něčemu vlastní (ve význ. 5); příznačný rys, znak, složka povahy projevující se v chování člověka; příznačný znak věci n. jevu vyznačující je kvalitativně: mít dobré, špatné v-i; v-i zděděné a získané; jeho dobrou v-í je, že se neurazí; – fyzikální, chemické v-i látek; v-í kovů je kujnost a vodivost; jaz. genitiv v-i vyjadřující stálou vlastnost, kvalitativní (např. muž vysoké postavy); odb. mechanické, tepelné, elektrické, optické v-i materiálu; let. letové v-i letadla †2. postavení 5, funkce 3: Čičikov ve v-i agenta (Havl.); ve v-i té (jako muzikant) cestuj do Cařihradu (Ner.) †3. majetek, jmění, vlastnictví 2: našli u něho Františkovu v. a mnoho jiných věcí (Prav.); → expr. zdrob. *vlastnůstka, -y ž. (Neum., Hol.)