vlek, -u m. (6. mn. -cích) 1. vlečení (ve význ. 1), tažení (ve význ. 3): v. plavidel po Labi; vzít člun do vleku; přen. ve spoj. být ve vleku někoho, něčeho pod silným vlivem, zbavujícím samostatného jednání; dostat se do vleku někoho, něčeho, být ve vleku událostí 2. vlečné (ve význ. 1) zařízení: lyžařský v. vlečné lano sloužící lyžařům k vytahování na sjezdovou dráhu 3. co je (něj. dopravním prostředkem) vlečeno: nákladní auto, traktor s vlekem přívěsem (motor.), návěsem (motor.); odpojit v.; loď. řada vlečných člunů vlečených remorkérem: v. pěti člunů *4. expr. vlečení se (ve význ. 2): hlemýždím vlekem míjel den (Vrba) pomalu 5. geol. ohnutí, ohyb vrstev a jejich protažení u zlomu †6. vlečka 1: roucho s dlouhým vlekem (Klicp.)