vlepiti dok. (3. mn. -í) 1. (co kam, nač) lepením připevnit dovnitř něčeho n. na něco: v. list do knihy; v. štítek na zásuvku přilepit; přen. expr. v. si čepici na hlavu (Kříčka) narazit 2. řidč. expr. (co kam, nač) těsně k něčemu připojit, do něčeho vtěsnat: vidíme střechy, vlepené jednu na druhou (Havl.) přilepené 3. ob. expr. (komu co) (nenadále) dát 1 tak, že krátce ulpí; uštědřit: vlepil mu pár facek, pohlavků vsolil; takovou ti jednu vlepím; v. ťafku za ucho (Vanč.); vlepit (někomu) hubičku (Vrba) 4. řidč. ob. expr. (komu co) otevřeně, naplno, bez obalu říci; vrazit: já mu to (co si o něm myslím) už vlepím, a pořádně (Šim.); pospíchal, aby mu to (koho viděl) při první příležitosti vlepil tak říkajíc teplé (Drda)