vlichotiti se dok. (3. mn. -í, podst. -cení) řidč. 1. (~; komu čím) lichocením získat něčí přízeň, někomu se zalíbit; zalichotit se: hledí, jak by se vlichotila; vlichotil (se jí) pozornostmi (Vach.) 2. (več, do čeho) lichocením vniknout: v. se v přízeň lidu (Fuč.), do přízně publika (Kultura); (dvořením) jsem se vlichotil do uzavřeného kruhu (portýrů) (Čech); — *vlichotiti dok. (komu co) lichocením vnutit: když se mu (dvůr) znelíbil, vlichotil jej panu vladaři (Hořejš); — ned. vlichocovati se