vliv (†vplyv Klicp., Ner. aj.), -u m. (6. j. -u) 1. (na koho, co; *v koho, co Šal.) působení (ve význ. 3) někoho, něčeho, zprav. trvalejší: v. podnebí na rostliny; v. prostředí, školy na dítě; škodlivý, dobrý v.; mít na někoho, na něco rozhodný v. účinek; výchovné vlivy; podléhat vlivu někoho; udělat něco pod vlivem okolností; vlivem bouřlivých světových událostí začal se zabývat politikou; Čechové a Slováci se seznámili s knihou až vlivem křesťanství prostřednictvím; řidč. publ. v platnosti předl. vlivem nepředvídaných okolností nesplnil úkol pro, kvůli, následkem; liter. literární v. 2. možnost zasahovat ve prospěch někoho, něčeho, moc 3: mít v. na nejvyšších místech; pomohl mu svým vlivem; zř. znám tam osobnosti, mám vlivy a toť pravá cesta ku hodnosti (Krásn.)