vlna I, -y ž. 1. voda vzedmutá něj. vnějším popudem nad úroveň hladiny, po hladině postupující, zprav. v obloucích: mořské vlny; lodička se houpala na vlnách; vysoké vlny se tříštily o skály; vlny na jezeře; jde v. za vlnou (Wolk.); léta ubíhají jako vlny po vodě (Šmil.) rychle, nezadržitelně; přen. vlny na obilí; vzbouřené vlny veřejného mínění (Herrm.) 2. kniž. voda vůbec: nožka klesne, již ji v. stáhla (Něm.); řeka obrací vlny své na jih (Jir.) 3. něco vodní vlně tvarem podobného, obloukovitě nahoru a dolů prohnutého: přirozené vlny vlasů; sušit vlasy do vln; (sukně) vlny okolo těla házela (Něm.); zkamenělé vlny hor (Rais); vlny ňader (Zey.); zeměp. (terénní) v. hřbet mající nepatrnou relativní výšku 4. jev vnímaný jako náraz, zprav. se opakující; vůbec náhlý výskyt něčeho ve větším množství, větší intenzitě, zprav. rychle a v nárazech se šířící; kniž. příval 2, záchvat: větrná v. (John); útok provedený v několika vlnách; v. mrazů, veder; rozlila se k nim v. zvuků (Jir.); ze sálu zněly vlny valčíků (Maj.) houpavé melodie; – nová v. fašistické reakce; stávková v.; v. sociální poesie (Bass); – kniž. v. lásky (Nový); v. radosti (Baar); v. hněvu (Svět.); meteor. teplá, studená v. značné déle trvající oteplení (ochlazení) na urč. území; vod. povodňová v.; dopr. zelená v. 5. fyz. (při vlnění prostředí) soubor míst okamžitých výchylek prostředí; (při elektromagnetickém vlnění) soubor okamžitých hodnot intenzity elektrického a magnetického pole: světelné, zvukové vlny; elektromagnetické vlny; přímá, postupná, rovinná, odražená v.; tlaková v.; interference, křížení vln; délka vlny; podélné, přímé vlny; elektr., let. rázová v.; sděl. tech. dlouhé, střední, krátké, velmi krátké vlny (zkr. vkv); geol. zemětřesné, seizmické vlny; → zdrob. k 1, 3-5 vlnka, řidč. k 1 vlnečka (Arb.), vlnička (Svět.), -y ž.