vlniti ned. (3. mn. -í) (co, řidč. čím) vytvářet na něčem vlny I, způsobovat, že někde vznikají vlny, uvádět něco do pohybu připomínajícího vlny: větřík vlnil hladinu rybníka čeřil; vítr vlnící plachty (na lodi), trávu; v. vlasy kadeřit; v. plech prohýbat; v. rty k úsměvu (Preis.); v. pažemi (John); přen. hnutí, které vlnilo davem (Lit. nov.); — vlniti se ned. 1. (též *vlniti) měnit tvar, zprav. v podobě vln, tvořit vlny I, jako vlny se pohybovat, zdvíhat se a klesat: vlnící se moře (Zey.) rozvlněné; vlnící se obilí; pole vlnila jako rybník (Herb.); prapory vlnící se ve větru; ňadra bouřlivě se vlnící (Arb.) dmoucí se; přen. vlnila se jimi (vojsky) pláň (Vanč.) 2. kniž. (o něj. ploše) jevit se nerovný, zprohýbaný (jako vodní hladina s vlnami); (o něj. čáře ap.) jevit se nerovný, do oblouků zprohýbaný: hory vlnily se okolo (Svět.); já viděl velké pouště se v dálku v. (Vrchl.); vlasy vlnily se kol tváří (Jir.); – stezička se vlnila podél potoka; kolem hlavy se vlnila pentlička (Svob.) 3. řidč. kniž. pohybovat se dopředu na způsob vlnovky, vlny: užovka vlnila se z doubku (Krásn.) plazila se; přen. z chrámu vlnil se do náměstí zpěv písně (Rais) šířil se ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, po-, po- se, pro-, pro- se, při- se, roz-, roz- se (poroz- se), z-, z- se, za- se; → nás. vlnívati se (o) bez předp.