vložiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho kam) umístit dovnitř něčeho, mezi něco: v. dopis do obálky, do knihy dát; v. peníze do zásuvky; v. kytici do vázy; v. tvář do dlaní (Něm.); v. hlavu do dlaní (Ner.) složit; nemám, co bych do úst vložila (Pfleg.) co jíst; v. někoho do hrobu (Hál.) pochovat; v. někomu do rukou knihu dát, aby se jí zabýval; v. prst do rány (v narážce na bibl. vypravování), přen. přesvědčit se o něčem vlastní zkušeností; v. (čast. složit) ruce do klína, přen. přestat pracovat; zdráhala se v. svou ruku do jeho, přen. (Šmil.) provdat se za něho; (vláda) vložila silné posádky do měst (Havl.) umístila; epizoda je vedlejší příběh vložený do rozsáhlejšího literárního díla zařazený; přen. to je pohnutka, jež mně dnes péro do ruky vložila (Šmil.) přinutila mě psát; v. svůj osud do něčích rukou dát mu o něm rozhodnout; autor vložil hrdinovi do úst své myšlenky; uměl do všeho v. napětí (Bass); vložil všechnu sílu a všechen cit do této písně (Dyk); ♦ za toho by vložil ruku do ohně; geol. vložená terasa mající jako podloží jinou terasu; tech. v. podmínky do analogového počítače; jaz. vložená věta parentetická 2. poněk. kniž. (co kam) dát na něj. místo, zprav. tak, aby to tam leželo; položit 2: vložila si věnec na hlavu (Zey.) umístila; to tělo vloživ na ramena, v jeskyni je nes´ (Erb.); v. na někoho těžké břímě, zprav. přen. uložit mu těžkou povinnost; v. někomu ruku na rameno; v. na někoho ruku, zprav. přen. uhodit ho, nabít mu; v. na sebe ruku, zprav. přen. spáchat sebevraždu; přen. v. někomu něco na srdce (Ner.) důrazně připomenout, uložit; zast. v. na někoho klatbu (Vanč.) dát ho do klatby; ♦ nevložit někomu ani stéblo do cesty (čast. nepřeložit ani stéblo přes cestu) (Něm., Vrchl.) 3. (co do čeho) použít, vynaložit (peníze, jmění ap.) pro zisk, na něj. hospodářské podnikání; řidč. uložit 3 (vůbec): do (cenných) papírů vložil celé jmění (Čap.-Ch.); kapitál vložený do podniku, do obchodu investovaný; v. peníze do dostihů, do hry; přen. peníze, které do mne (rodiče) vložili (Vach.) na mne vynaložili; – v. sto korun (do spořitelny); peněž. vloženo zápis ve vkladní knížce o uložení peněžní částky (vkladu) 4. poněk. zast. (co na koho) svěřit, uložit někomu jako povinnost: v. na někoho nesnadný úkol (Herrm.); chce snášeti trpělivě, co na ni (muž) vloží (Něm.); vložila na Sylvu celou domácnost (Svět.) 5. (co do čeho) (dř.) úředně zapsat, zaznamenat, zanést: panství třeboňské dal v. do desk zemských (Herold); práv. (dř.) v. do knih zapsat určité právo n. povinnost, vztahující se k nemovitosti, do pozemkové n. jiné veřejné knihy; — vložiti se dok. 1. (do čeho; *več) vmísit se do něčeho; učinit rozhodnutí o něčem; zakročit, zasáhnout: v. se do hovoru, do hádky; – sám se do toho vložil; tenkrát se v to vložil sám dědeček (Pujm.); zast. v. se za prostředníka (mezi stranami) (Tomek) stát se prostředníkem 2. (do čeho; †nač Havl.) začít něco intenzívně, s vynaložením všech sil konat, něčím se zabývat; dát se 1, pustit se 5: v. se do studia, do práce; vložila se do hry celou svou bytostí (K. J. Ben.) 3. řidč. zast. (do čeho, več) pohodlně se někde uložit, položit; rozložit se 1: vložila se do sedadla (Podl.); (kněžna) vloží se v okno (Něm.) vyloží se z okna 4. řidč. kniž. (kam, kde) rozložit se 2, rozprostřít se: spánek vložil se jí na víčka (Zey.) snesl se; — ned. vkládati, v. se