vnímavý (*vjímavý Tyl) příd. k vnímati 1. schopný (dobře) vnímat; chápavý; přístupný dojmům; citlivý 1, 2: v. pozorovatel bystrý; v. čtenář; – v. umělec senzitivní; v-á mysl 2. kniž. a odb. (k čemu; na co) vůbec přístupný, náchylný k přijímání něčeho: mikroby v-é k antibiotikům; v. k podnětům, na světlo; v. k infekci (op. odolný); → přísl. k 1 vnímavě: stále pozorněji a v-ji číst (Lit. nov.); → podst. vnímavost (*vjímavost Slád.), -i ž.