vně přísl. a předl. I. přísl. 1. kniž. na straně odvrácené od vnitřku, na místě ležícím mimo něj. prostor; venku 2, 3, zevně (op. uvnitř I 1): hradby v. vyzděné (Jir.); – celý den to (Honzík) běhá v. (Něm.); sport. v. tvář (v šermu) na straně ozbrojené paže (op. vnitř) *2. (směrem) ven (op. dovnitř): nechal zelí stát a šel v. (Něm.) †3. uvnitř I 1: vaším všecko, co je v. i venku (Heyd.) II. předl. s 2. p. kniž. ve spoj. se jménem vyjadřuje umístění někoho, něčeho venku z toho, mimo to, co je jí uvozeno; mimo II 2, stranou II (op. uvnitř): když byli v. hradu, ohlédl se (Vanč.); v. české země čeká jiná práce (Čel.)