vnější příd. (op. vnitřní) 1. jsoucí venku n. na povrchu něčeho, mimo něco; zevnější: v. prostor; v. plocha, strana, stěna; v. okna venkovní; v. nátěr povrchový; v. úprava výrobku, zboží; med. v. ucho zevní (anat.); geom. v. úhel (mnohoúhelníku) vedlejší úhel k někt. úhlu vnitřnímu; mat., tech. v. paměť (stroje, počítače); dopr. v. okruh (pro vozidla) vzdálenější od středu města 2. přicházející, působící zvenku, odjinud, mimo vlastní podstatu věci, bytosti: v. popud; v. jevy, příčiny, činitele; v. vztahy; jaz. poněk. zast. v. dějiny jazyka dějiny hospodářských, kulturních a politických podmínek jeho rozvoje, jeho rozšíření a expanze