voňavý (*vonivý Zey.) příd. takový, kt. voní; vonný; napuštěný vůní; navoněný, parfemovaný: v-é kvítí, koření plné vůně; v. les; – v-é mýdlo; v-é prádlo; v-é psaníčko; → přísl. voňavě (*vonivě R. právo); v. čistý vzduch; *voňavo: bylo modro a v. (Jah.); → podst. *voňavost, -i ž.