voditi ned., často nás. (3. mn. -í, trp. -děn) k vésti 1. (koho, 4. p.) obvykle, často opětovaně řídit něčí pohyb n. doprovodem způsobovat příchod někoho: v. dítě za ruku do školy; v. návštěvníka Prahy po historických památkách; nikoho mi sem nevoď!; v. někoho za ruku, přen. řídit (do detailů) jeho činnost; ♦ v. někoho za nos dělat si z někoho šašky, klamat, balamutit ho; v. někoho na nitce (K. Čap.), na provázku, na (vařené) nudli snadno ho ovládat 2. (co) pohybovat něčím urč. směrem, zamýšleným způsobem n. působit, aby se tak něco pohybovalo; vést 2: loutkář vodí loutku; v. dítěti ruku při psaní; hokejista vodí kotouč na holi oběma nebo jednou rukou 3. fyz., elektr. být vodičem (tepla, elektřiny); vést 3: kovy vodí dobře teplo †4. (koho, 4. p.) být ukazatelem směru někomu; (koho k čemu) být podnětem, pohnutkou, příčinou, podněcovat, ponoukat 1: černé myšlení jej vodilo do samoty (Jir.); – především se spolků, pitek stříci — jež vodí k lenosti (Čech) †5. (koho, co) pečovat o někoho, vychovávat: nejen (děti) zplodit, ale také v. (Čel.) †6. (koho, co; ~) být vůdcem někoho, vést, velet 1 (komu, čemu): mně věštba brání vojsko v. (Zey.); vodící myšlenka (Vrchl.) †7. (co) vykonávat něj. činnost, zaměstnávat se něčím, vést 7: v. procesy (Havl.); marné řeči spolu vodili (Hol.); — voditi se ned. 1. (~; s kým) chodit a držet se navzájem; vést se 1: vodili se za ruce; vodili se jako milenci; každou chvíli s jinou se vodil (Svět.) měl známost †2. neos. vodí se (komu jak) daří se, vede se 2: jak se vám as vodilo (Šaf.); tak se vodí na celé zemi (Havl.) děje se; — *voditi si ned. počínat si 2, chovat se 1, vést si: lodní mužík — ten si vodí co šlakovitý šlak (Čech) ○ předp. do-, od-, na-, po-, pro- (dopro-), při-, vy-, za-; → nás. vodívati, vodívati se