voják, -a m. (živ.) (6. mn. -cích) 1. (jen odb. vojákyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní; vojačka v. t.) vojenská osoba (bez zřetele na hodnost), osoba vojenské službě podléhající (op. civilista 1): českoslovenští v-ci; obyčejný, prostý v. vojín; v-ci a vojákyně; důstojník, četař s několika v-y vojíny; Osudy dobrého v-a Švejka román Jaroslava Haška; stát jako v. na stráži; šest špalků jako v-ci jedcn vedle druhého (Jir.) v řadě; hrát si na v-y; hrát si na ubohého v-a (Něm.) někdejší druh dětské hry provázené lidovou písní; přen. kniž. řadový v. vědy; prosti v-ci strany (Štoll); voj. v. z povolání; vzorný v. 2. zool. (u všekazů) jedinec s velkými kusadly (mající obranný úkol); — voják, -a m. (neživ.) nář. panák (ze snopů na poli) (Baar); → zdrob. vojáček v. t.