vojenský (†vojanský) příd. týkající se vojny, vojáka, vojska (op. civilní, občanský 2): v. stav, život; v-á služba; v-é základny; bombardovat v-é cíle; v-é operace; v-é cvičení; v-á přehlídka; v-é velitelství; v. soud; v-á nemocnice; v-á kapela; v. stejnokroj; v-á čepice; v. průkaz; v-á hodnost; přišel ve v-ém v uniformě; v-é osoby vojáci (na rozdíl od civilisté); zast. ob. vojanští páni (Rais) důstojníci; v. krok, přen. rázný a odměřený; stát po vojensku (Jir.) zpříma, rovně; postavil se napřímeně, po vojansku (R. Svob.); voj. v-á jednotka; v. útvar; v-é umění teorie vedení ozbrojeného boje zahrnující zejm. strategii a taktiku; v-á věda zkoumající zákonitosti vedení války; v-é řády a předpisy; v-á mapa sloužící požadavkům vedení boje (zvlášť podrobná a přesná); V-á akademie Antonína Zápotockého vysoká škola tech. směru v Brně; veř. spr. dř. v-á taxa; hist. V-á hranice pohraniční v jižní a jihovýchodní části bývalého Rakouska, spravované do r. 1873 vojensky; polit. v-á diktatura při níž je vláda soustředěna v rukou urč. vojenské osoby n. skupiny a opřena o moc armády: Frankova v-á diktatura; latinskoamerické v-é diktatury; → přísl. vojensky (†vojansky): v. obsadit; (Dagobert) vytrhl proti Samovi v. (Vanč.); cvičit se vojansky (Jir.); vystupovat v. rázně; v. pravidelný krok; civilně i v. oblečení mladíci (Ner.) v uniformě; → podst. vojenskost, -i ž.