voziti ned. (3. mn. -í, rozk. voz, trp. -žen) k vézti (často nás.) 1. (koho, co) (obvykle, často) přepravovat dopravním prostředkem z místa na místo: v. dítě v kočárku; v. nemocného na vozíku převážet; vozili ho od města k městu; ♦ expr. hrnce v. chrápat 2. (co) vezením opětovně dopravovat: vozí si ovoce z venkova odváží si; přiváží si; vozí dárky z cesty; v. zboží do obchodů; ♦ v. (čast. nosit) dříví do lesa dělat něco zbytečného *3. (co) způsobovat, aby něco jezdilo: vozila jim (dětem) koně po podlaze (Svět.); — voziti se ned. 1. pohybovat se (obvykle, často) na něj. dopravním prostředku; jezdit 1: v. se v autu, autem; v. se na sáňkách 2. (po čem) klouzavě se opětovně pohybovat, šinout po povrchu něčeho; jezdit 2: v. se po prkně, po zábradlí; expr. pohled jeho se vozil po děvčatech klouzal 3. expr. (po kom; komu po čem) nespravedlivě někoho trápit, sekýrovat někoho, mstít se někomu: po chudém a slabším se jenom vozí (Jir.); vozil se mu po zádech ○ předp. do-, na-, na- se, od-, po-, po- se, pře-, roz-, s-, vy-, za-; → nás. vozívati, vozívati se (o) bez předp.